Ulice Dr. Horákové si zaslouží víc než nový projekt. Zaslouží si dobré řešení.
V úterý 4.8.2026 jsme se zúčastnili veřejné prezentace návrhu úprav ulice Dr. Horákové. Děkujeme všem obyvatelům, kteří přišli. Bylo vidět, že jim na jejich ulici opravdu záleží.
A právě to byl podle nás nejdůležitější moment celého horkého letního večera. Ne proto, že zaznívaly emoce. Ale proto, že lidé velmi jasně pojmenovali, co je skutečně trápí. Veřejná debata totiž neukázala, že lidé řeší kruhové objezdy nebo technické detaily projektu. Ukázala něco mnohem podstatnějšího.
Chtějí ulici, ve které se bude dobře žít. Chtějí, aby děti mohly bezpečně dojít do školy. Aby se dobře přecházelo. Aby zůstala zachována vzrostlá lipová alej, která dává ulici její charakter. Aby mělo své místo chodec, cyklista i auto. A především chtějí, aby jejich ulice nebyla tranzitní zkratka přes město.
Právě od toho se podle nás mělo celé zadání odvíjet. Místo toho byla představena hotová varianta, která hledá především dopravní řešení. Jenže dobrá ulice není jen dopravní stavba. Je to veřejný prostor.
Máme za to, že návrh zbytečně ustupuje od některých kvalit, které dnes ulici Dr. Horákové dělají výjimečnou. Navržené kruhové objezdy podle nás neodpovídají charakteru městské třídy ani skutečným dopravním proudům. Posouvají přechody dál od přirozených tras chodců a ubírají prostor tomu nejcennějšímu – lidem a zeleni.
Přitom právě tato ulice má dostatek prostoru, aby bezpečně fungovala pro všechny. Pro chodce, cyklisty i automobilovou dopravu. Nemusíme si vybírat mezi bezpečností, zelení a dopravou.
Stejně důležité ale je nezapomenout, že skutečný problém neleží v podobě jedné křižovatky. Leží v tranzitní dopravě, která se po otevření nadjezdu přesunula do této části města. Dokud se nebude řešit dopravní režim celé lokality, bude každá jednotlivá úprava jen částečným řešením.
Jak bychom postupovali
Nejdřív poslouchat. Potom navrhovat.
Nejdříve bychom společně s obyvateli pojmenovali, co ulici skutečně trápí. Poté bychom přizvali architekty, krajinářské architekty i dopravní inženýry a společně připravili kvalitní zadání. Teprve z něj může vzniknout návrh, který bude fungovat.
Říká se: dvakrát měř, jednou řež.
Myslíme si, že právě tímto pravidlem by se mělo řídit i město.
Dobré veřejné prostory nevznikají za zavřenými dveřmi. Nevznikají pro auta ani pro architekty. Vznikají pro lidi, kteří v nich každý den žijí. Protože cílem není postavit novou ulici. Cílem je vytvořit lepší místo pro život.